Kdyby už by chtěl náhodou někdo zkoumat, co jsem zač, předhazuji mu tedy tady stránku, aby to měl všechno pohromadě a nemusel to pracně hledat na google nebo někde jinde.

      Narodil jsem se v šedesátém devátém roce, v době nastupující normalizace. Díky komunistickému systému "plná zaměstnanost" mě v podstatě vychovávali můj děda s babičkou - což bylo pro mne moc dobře. Děda byl poctivý a přímý člověk, a to mi pomohlo v mnoha dalších životních situacích.

      Vždycky mě bavila technika - motorky, auta, výbušniny a pak počítače. Když jsem ve čtrnácti odcházel na střední průmyslovou školu, nedokázal jsem si moc představit, jak vydržím bez mého oblíbeného pařeza, střelného prachu a travexu s cukrem.

      K mému štěstí (no, na štěstí moc nevěřím) jsem se v pravý čas dostal k něčemu, čemu se tenkrát říkalo počítač - legendární produkt našich JZD, IQ 151. Dodnes si pomatuju ta vypálená žebra na ruce, jak jsem se opřel o chadič zdroje a na prvních pár řádků bytekódu 8080, které poháněly po obrazovce první obrázky her. Vono to poslouchalo! A dělato to přesně to, co se tomu poručilo! Lepší, než když letěla do vzduchu tuna hlíny a člověk přišel ke krásnému kráteru po travexu. To byl první zlomový bod a jasné rozhodnutí - počítačová grafika. 

      Tohle prima rozhodnutí mě alespoň dostalo do Prahy. Paralelně s mojí začínající kariérou jsem se "náhodou" dostal do jiné, zajímavější částí socialistické společnosti - do církevního undergroundu. 

      Zapoměl jsem říct, že přímost mého dědy zapříčinila, že přišel o skoro všechen majetek. No, asi by o něj přišel i tak. Tak jsem měl dost dobrou představu o tom, co je to socialismus a kam vlastně jdeme, když jdeme do komunismu. Nádherný pocit pro člověka v osmnácti, podrývat režim! To se mi líbilo. Na chvíle strávené v samizdatové tiskárně rád vzpomínám. I na odvahu lidí, kteří celou práci organizovali.

      V tzv. podzemní cirkvi jsem zažil i první duchovní zkušenosti a hledání, na které dnes spíš nerad vzpomínám. Jára Cimrman sice tvrdí, že někdo musí objevovat ty slepé cesty, ale proč zrovna já? Vzpomínám si na děsný rozpor mezi duševním stavem, stavem věcí v církvi a tím, co jsem začal číst v bibli.
      Pak přišla sametová revoluce, která mne zastihla v prvním roce vojenské katedry a příjemně přerušila chod věcí okolo mne.

      V nastalé svobodě mi postupně začalo docházet, že mám sice svobodu druhu "dělat si co chci" ale zdaleka nemám svobodu druhu "dělat dobré věci" a ještě mnohem více "nedělat špatné věci". A tuhle svobodu jsem začal hledat a to dost intenzivně.

      Tahle touha po svobodě a dobrých věcech se velmi dobře potkala se svědectvím lidí, kteří věřili Bibli a Živému bohu. Tyhle lidi jsem tak-nějak náhodou začal potkávat. Byl jsem členem církve, ale to, že někdo opravdu věří bibli a tomu co je tam napsáno pro mne bylo překvapením.

      Postupně jsem začal poznávat Boží moc k záchraně každému, kdo věří. Svědectví o tom, že člověk je pod hříchem a nemá sám ze sebe svobodu dělat dobré věci jsem ani nepotřeboval. A tak jsem jednoho dne, v únoru roku 91, pozval do svého života Ježíše. A on opravdu přišel.
      Nové zjištění, že bibli se dá nejen věřit, ale že navíc velmi dobře fungují pravidla a zákony v ní napsané, mně uvádělo do nadšení. Vemetl jsem kdejakou akci a kdejakého kazatele, který sem k nám přijel a kázal někde na stadionu či v divadle. Hodně se mi zalíbila služba mocí ve jménu Ježíše a to mne neopustilo dodnes. Byl jsem nadšený, když se zázraky přesunuly ze stadiónů a shromáždění domů, do kychyní a obýváků.

       Mezitím jsem se oženil, narodily se nám čtyři děti - Noemi, Ester, Jana a Matyáš. Rodina a děti, to je na samostatnou stránku, kterou asi nikdy nenapíšu, protože už teď mám psaní dost a pro začátek to stačilo, navíc je to příběh, který se stále píše.

       V počítačové grafice nepracuji, o to více jsem se dostal do databází a internetu, více o mojí práci najdete na stránce internetových projektů.

       Díky Ježíši jsem našel mezi lidmi spostu zajímavých přátel a vztahů, rád spolupracuji na hezkých projektech, například na Dětské církví děti naděje, podporuji překlad Nové bible kralické, připravil jsem projekt Kázání a to už by stačilo.